Když vznikal program Mariner, nebylo ještě vše zcela jasné. Nebylo nic dopředu určeno. A když už byl program spuštěn, bylo o sondáchMariner 11 a Mariner 12 rozhodnuto zcela jinak. Za prvé se přesunuly do jiného programu a ten měl název Mariner Jupiter-Saturn. Následně se pak změnil název obou dvou sond, a to na Voyager 1 a Voyager 2. A tím to všechno skoro začalo.
Na rozdíl od číslování, byla nejprve vypuštěna sonda s číslem dvě a jednička následovala. A tím zde budeme končit, protože technické parametry, cíle a úkoly, to vše je psáno jinde. Nás zajímá jen jedno. Totiž to, že oba poslové, nebo, pokud se budeme striktně držet názvu družic, cestovatelé, nesli do nekonečného prostoru zprávu o nás. O lidech.
Samozřejmě že ne tu skutečnou. Tu jak se chováme k této planetě, a že ji ničíme, tím méně o tom, jak se chová člověk k člověku. Byly v ní, respektive jsou v ní jen samé věci, které nás, jako lidstvo, představují v tom nejlepším světle.
Zpráva pro případné nálezce je pozlacená měděná gramofonová deska, na které je spousta údajů o odesílateli, a na jejím povrchu je návod, jak ji přehrát. Není to první pokus, ten nesly sondy Pioneer 10 a Pioneer 11. Zde se však jednalo o pouhé plakety.
Na desce, o které však čtete zde, je navíc spousta dalších informací, a to hlavně zvukových. Je tam pozdrav v padesát pěti jazycích. Ano, i v češtině. Také jsou na ní zvuky Země. Je to asi devadesát minut hudby různých kultur, a to i včetně klasických skladeb západních a východních zemí. Také jsou tam fotografie uložené v analogové podobě.
Na závěr ještě nutno dodat, že sondy již opustily naši sluneční soustavu a míří do otevřeného Vesmíru. Takže je možná někdo zachytí,za sto tisíc, nebo milion let. My už se odpovědi asi nedočkáme. Na druhou stranu, jsou odborníci, kteří se domnívají, že nebylo zrovna nejmoudřejší zanechávat „zpáteční adresu“. Co kdyby…
